Přinášíme a rozvíjíme umění nenásilné komunikace
v České republice

Blog o Nenásilné komunikaci

Být autoritou ve třídě

9.4.2014 Ondráš Přibyla

Louise Romain Z rozhovoru s Louise Romain, trenérkou Nenásilné komunikace (NVC) a zakladatelkou projektu NVC Education Europe. (více o Louise…)

Co může dát Nenásilná komunikace učitelům?

Louise: Když se učitelé dovědí o Nenásilné komunikaci a zjistí, jak je pro ně osobně přínosná, chtějí přirozeně přinést NVC do své třídy a chtějí se stát silnou autoritou a vzorem. A stojím si za slovem autorita, protože tu děti ve třídě potřebují. Tedy přesněji, děti ve třídě potřebují mít bezpečný prostor a prostředí důvěry. A proto je důležité, aby byl učitel autoritou, aniž by zároveň byl autoritářský či laxní.

Nekolikrát mě překvapilo, když jsem viděla učitele jak přihlížejí, když se dvě děti bily, a nezasáhli. A když nezasáhnou – možná proto, že jim chybí dovednosti – učí děti, že je v pořádku se bít. A slyšela jsem i příběhy, kdy učitel uhodil dítě. Obávám se, že takto učíme děti, že až jako dospělé budou mít vztek, bude v pořádku někoho uhodit. A to je myslím velký problém. Učíme se, jak se chovat a jak mluvit, od lidí, kteří nás v dětství obklopují. Vyrůstala jsem v anglicky mluvícím prostředí, naučila jsem se anglicky jednoduše proto, že spousta lidí kolem mne anglicky mluvila. Jde o stejnou věc: když jsou děti obklopeni lidmi, kteří říkají tohle bys neměl – tohle nesmíš – podívej se, co jsi udělala – jestli budeš zlobit tak uvidíš, naučí se tento jazyk používat a tyto slova jim budou znít v hlavě, i když budou dospělí.

Inner_voiceTo vše mě motivuje sdílet NVC v prostředí vzdělávání. Hodně z té práce, kterou dělám s učiteli, se týká rozvíjení dovedností sebe-empatie. Moje dcera teď učí na základní škole v Londýně a říká, že bez schopnosti sebe-empatie by byla úplně ztracená. Jako rodič si dokážete představit, jaké to je mít jedno, dvě nebo možná pět dětí. Ale už jste někdy strávili den ve třídě se 30 dětmi? Být učitelem není vůbec jednoduché: mají hodně dětí, často navíc potíže v komunikaci s kolegy a alespoň tady ve Francii to vypadá, že většina učitelů se také střetává s vedením školy, které po nich chce, aby dělali něco, s čím jako učitelé nesouhlasí. A učitelé často nemají komunikační schopnosti, které by jim umožnily dát svůj nesouhlas zřetelně a neútočně najevo, což možná pak budí dojem, že s tím souhlasí.

Prostě být učitelem je hodně náročné a já mám radost, že je můžu podporovat, pomoci jim rozvíjet schopnosti sebe-empatie a komunikační schopnosti. Tak se mohou stát vzorem pro své studenty a žáky a vytvářet takové prostředí a takové vztahy, ve kterých se děti a studenti mohou cítit bezpečně a mohou se učit.

Louise Romain: Co může dát Nenásilná komunikace učitelům?

(doslovný přepis rozhovoru jsme mírně upravili, aby se lépe četl a odpovídal českému kontextu)



« Zpět na výpis článků